PAVEL ŠTURM
BARBORA MARKOVÁ
FRANTIŠEK JAKUBEC
MARTIN STÝBLO
MARK KARPILOVSKIJ
PAVEL ŠTURM
hrají:
dále
scénář a režie:
střih:
kamera:
zvuk:
hudba:
produkce:
MILENA STEINMASSLOVÁ,
ALEXEJ PYŠKO
LENKA BREEDING, ALEŠ GREGOR, TIMEA ČERNÁ, FRANTIŠEK JIRÁSKO, SÁRA SELUCKÁ
Postupová přehlídka Kroměříž - 1. místo v kategorii Hraný film.
Celostátní kolo Ústí nad Orlicí - 2. místo v kategorii Hraný film.
Trailer již brzy!
V roce 2017 jsem si pohrával s myšlenkou vyprávět příběh s vánoční tematikou, kdy babička podezřívá svého manžela z nevěry, což vede k napětí a nakonec buď k tomu, že ho uškrtí, nebo podá žádost o rozvod. Ale upřímně řečeno, tahle verze se prostě nepovedla.
V roce 2020 jsem prozřel: příběh začal být opravdu zajímavý až na konci scénáře, kdy se manželé rozhodnou skončit. Co se bude dít dál? Takže jsem starý scénář zahodil a začal znovu.
Vzhledem k tomu, že rozvody jsou dneska zdánlivě všude, napadlo mě, že by toto téma mohlo opravdu rezonovat. A později, když se film blížil k dokončení, jsem narazil na článek o "stříbrných rozvodech". To mě jenom utvrdilo v tom, že jsem na správné cestě.
Ne. Mám ženu a dvě děti a nemám v úmyslu je opouštět.
Rozhodnutí nebylo o penězích, protože jsem sotva mohl pokrýt jejich náklady. Stejně jako všichni ostatní se na projektu podíleli z čirého nadšení a nabídli svůj talent pro blaho věci.
To, co je nakonec přesvědčilo, byla síla scénáře. Zaujal je koncept a ohromilo je, jak se příběh rozvíjí a dosahuje dokonalé rovnováhy mezi hloubkou a stručností. Navíc se naprosto sžili s postavami a viděli v příběhu kousky sebe sama. Žasli nad tím, jak se mi navzdory mému mládí podařilo vytvořit tak přesvědčivé postavy. Zejména Milena našla ve filmu osobní odezvu, protože ve svém životě bolest rozvodu zažila.
Měl jsem celkem jasnou představu o tom, koho chci za kamerou a u zvuku. Protože jsem již dříve spolupracoval s Martinem Stýblem a znal jsem pověst Františka Jakubce, věřil jsem v jejich schopnosti. Jejich zkušenosti s natáčením, zejména dokumentárních filmů, se dokonale hodily ke stylu a atmosféře, o kterou jsem ve filmu usiloval. Jejich další kontakty byly taky neocenitelné.
Ale nešlo jen o profesionály. Hodně jsem se opíral o své přátele, zejména během předprodukčního shonu. Jejich podpora byla při formování projektu klíčová. A nemohl jsem zapomenout ani na své spolužáky z kurzů Free Cinema v Praze. Jiří Forejt, náš lektor, byl během nočních brainstormingů nad scénářem darem z nebes.
Po neúspěšném hledání vhodné lokace jsem se cítil dost frustrovaný z našich možností. Bylo klíčové, aby prostředí skutečně vystihlo podstatu situace prarodičů. Pak mi manželka zničehonic navrhla, že bychom mohli využít naši rodinnou chalupu v Krušných horách. Přiznám se, že jsem o tom zpočátku ani neuvažoval, protože to bylo neobyvatelné.
Na několik měsíců jsem se vrhl do proměny toho starého domu a shromáždil tým složený převážně z rodiny a přátel. Mluvíme o stavění cihlových zdí, bourání jiných, omítání, malování, stěhování nábytku... Hektické tempo se ale podepsalo na produkci filmu. Stavbu jsme dokončili večer před začátkem hlavního natáčení. Nakonec se podařilo film natočit během tří a půl dne na podzim 2023.
Ano i ne. První natáčecí den byl kvůli nečekaným zpožděním trochu ve víru událostí. Plac nebyl ještě zcela připravený. Na lidech bylo znát, že cítí tlak, i když se ho snažili držet pod pokličkou. Ale druhý den se vše urovnalo a myslím, že se všichni začali uvolňovat a bavit.
Pak z ničeho nic přišla katastrofa. Na natáčení klíčové scény s obědem jsme si vyhradili celý den, ale po třech záběrech se všechno zvrtlo. Ulomila se rukojeť kastrolu, omáčka začala létat a způsobila spoušť na kostýmech a ubruse. Byl to totální zmatek a museli jsme vymyslet plán B. Překvapivě se ukázalo, že improvizovaná změna plánů byla nakonec k lepšímu.
Místo tradičního zkoušení jako v divadle jsem se s herci soustředil na ponory do postav a jejich situací. Strávili jsme spoustu času diskuzemi o jejich motivacích, postojích a emocích. Dokonce jsem pro hlavní herce napsal několik stránek příběhu, kde jsem zmapoval jejich životy až do okamžiku, kdy se příběh odehrává. Opravdu chtěli pochopit každý okamžik - co se stalo a proč -, takže jsme nenechali kámen na kameni.
Nejsložitější byla scéna, kdy rodina přijíždí, plná akce, točená na jeden záběr. Tuto scénu jsem s dětmi předem několikrát nacvičoval, a i tak nám trvalo osm jetí, než se nám to povedlo. U ostatních scén šlo spíš o to, abychom si vyladili blokování a našli dokonalé úhly kamery.
Postprodukce se protáhla od října 2023 do dubna 2024, ale skutečnou výzvou nebyl samotný film - šlo o to, jak skloubit rozvrhy všech zúčastněných a najít si čas na práci. Moje rodina se trápila, protože jsem byl celé dny zavřený ve střižně. Pak přišla na řadu sezení kvůli barvení a také trocha laborování s mixáží zvuku. Myslím, že mě kluci už nemají rádi, protože se piplám s každou maličkostí. Kdykoliv si mysleli, že máme hotovo, přišel jsem s nějakými novými problémy. Ale co, všechna ta dřina se vyplatila, když jsme film nakonec připravili na festivalový kolotoč, počínaje Českými vizemi.
Možná to nejde pochopit, protože jsme při střihu museli část jiné scény vystřihnout. Když se na to dívám zpětně, uvědomuju si, že jsem k tomu měl ve scénáři přistoupit jinak. Až ve střižně se ukázalo, že tempo je příliš pomalé. Původně to měl být hravý vtip nebo symbolický moment, ale teď je to něco, čemu musíte opravdu věnovat pozornost. Co přesně se stane s větvičkou tymiánu? Možná si budete muset film pustit i několikrát, abyste zachytili všechny nuance.
Plánuju si vzít volno na pořádnou dovolenou a možná ho využít k tomu, abych začal přemýšlet o novém příběhu. Vzhledem k mému tempu bych ale v nejbližší době nic nového nepředpokládal. Musím brát také ohled na své živobytí - univerzita mě už jaksi nutí, abych se v roce 2025 ucházel o docenturu. To bude práce.
